Maďarsko 1999, Baja

Účastníci setkání:	David Madar	ISŠO, České Budějovice
	Simona Jiráčková	ISŠO, České Budějovice
	Marta Svobodová	JU ZF, České Budějovice
	Zuzana Čepeláková	Gymnázium Český Krumlov
	Lenka Guntherová	Gymnázium Teplice
	Jan Lederer	Gymnázium Teplice
	Ing. Martin Maršík - učitel	ISŠO, České Budějovice

Poznatky a zážitky z mezinárodního setkání v Baje:

    Na konci loňského školního roku a začátku letních prázdnin jsme měli příležitost se zúčastnit mezinárodního setkání studentů zapojených do projektů I*EARN. Setkání studentů z deseti států Evropy se uskutečnilo v maďarském městečku Baja . Program kempu byl zaměřen na umění.

    Z Prahy jsme vyjeli lehátkovým vlakem směr Budapešť. Po klidné noci narušené pouze malým incidentem s francouzským turistou na hranicích mezi Českou a Slovenskou republikou, jsme dojeli do hlavního města Maďarska. Bylo krásné teplé ráno a my jsme měli před sebou celý volný den na prohlídku města. Prošli jsme si známé obchodní třídy, prohlédli si novou pěší zónu a navštívili jsme hlavní atrakce města tj. parlament a hrad. Večer na nás čekal přistavený autobus, který nás s mírným zpožděním (albánská výprava měla problémy s příletem) odvezl do 150 km vzdáleného městečka Baja. Do cíle naší cesty jsme přijeli okolo 23-tí hodiny. Rychle jsme se navečeřeli a šli jsme spát.

    Druhý den jsme si mohli v klidu prohlédnout náš nový přechodný domov. Byli jsme ubytováni v internátu mládeže. Budova měla velmi zajímavou a vzdušnou architekturu, kterou velmi hezky doplňovalo množství květin a stromků. Ubytováni jsme byli po třech. Po snídani nastalo seznamovací dopoledne. Každá výprava měla za úkol seznámit ostatní skupiny s významným malířem ze své vlasti. V naší skupině se hlavního slova ujmula Marta a představila Josefa Ladu. Největší úspěch sklidila asi běloruská výprava, která kromě představení ještě zapěla krásnou vícehlasou národní píseň.

    Odpoledne jsme si šli společně prohlédnout město a jeho pamětihodnosti. Navštívili jsme malé muzeum, kde jsou v jedné místnosti shromážděné exponáty z dávných i nedávných dob města. Prohlédli jsme si i místní galérii. Po seznámení s centrem města jsme museli ještě ochutnat velmi dobrou maďarskou zmrzlinu.

    Večer bylo seznamovací disko, kde se jako zvlášť šikovná na seznamování a roztancovávání společnosti projevila Lenka. Myslím, že díky ní nakonec tancovali všichni i ty největší "stydlíni". Ještě večer jsme byli rozděleni do pracovních skupin a proběhlo losování dvojic pro malbu portrétů.

    Následující dni si byli velmi podobné a velmi zajímavé. Každý půlden byl zaměřen na jinou techniku malby. Již vytvořené skupiny se vzájemně prostřídávali u jednotlivých uměleckých vedoucích. Těžko lze na tomto místě podrobněji vypisovat jednotlivé techniky malby, nebo umělecké tvorby. Zdálo se mi, že ale mezi naší výpravou mělo největší úspěch vypalování obrázků v peci na malé plíšky. I ostatní ostatní techniky byly ale zajímavé.

    Na tomto místě musím pochválit naší výpravu, že kdykoliv jsem přišel do jednotlivých skupin, vždy jsem našel naše studenty jak odcházejí mezi posledními. Bylo vidět, že je tyto činnosti zaujmuly.

    Ve volném čase jsme měli možnost jezdit na lodičkách v zátoce kterou tvořil Dunaj s jedním z jeho přítoků, hrát bowling, poslechnout si koncert místního pěveckého sboru, nebo se naučit tancovat maďarské tance.

    Týden utekl velmi rychle a nastal poslední den našeho pobytu. Na závěrečné slavnostní večeři István provedl hodnocení našich "uměleckých" děl. Z naší výpravy byla oceněna Zuzka za svou improvizaci. Hezký večer byl zakončen tancem.

    Ráno nás autobus po mohutném loučení odvezl zpět do Budapešti. Zde jsme nakoupili za zbylé peníze dárky pro naše blízké a lehátkovým vlakem jsme byli dopraveni zpět do Prahy.

    Celkové hodnocení kempu: byli jsme všichni nadšeni, jak přátelskou atmosférou, která zde panovala, tak i tím co jsme se o umění dozvěděli a že jsme měli i možnost si tyto poznatky v praxi vyzkoušet. Děkujeme organizátorům a I*EARNu, že nám umožnil toto vše prožít.

Ing. Martin Maršík